Indigové děti přišly. Jen jsme na ně možná nebyli připraveni
Když dvě cesty vedou jedním směrem
Kunda: slovo, které děsí, fascinuje a tvoří život
Slovo kunda patří mezi nejsilnější výrazy v češtině — a přitom jeho původ, význam i etymologie sahají mnohem dál než k vulgaritě. V novém článku se dívám na to, jak se toto slovo vyvíjelo napříč kulturami, proč bylo ve slovanských regionech kdysi zcela neutrální, jak se z něj stalo tabu a proč děti tak často používají sprostá slova právě tohoto typu.
Dozvíte se, proč je kunda v některých afrických zemích označením místa, jak souvisí se starými evropskými kořeny, proč ji muži používají mezi sebou jako nadávku a co se děje, když ji vysloví dítě. Téma dětské vulgarity má totiž mnohem hlubší kulturní vrstvy, než se na první pohled zdá.
👉 Celý článek si můžete přečíst na mém blogu zde:
A pokud vás téma dětské vulgarity zajímá hlouběji, mrkněte i na můj rodičovský průvodce:
👉 Pomóc, moje dítě mluví sprostě!
Praktický a laskavý průvodce, o kterém píšu více v tomto článku:

Všichni se učíme být normální. To co je však pro jednoho normální, druhému může přinášet utrpení.

Všichni se učíme být normální...
Učíme se chovat, žít a vzdělávat se podle nějakých norem.
Co když jsou ale tyto normy pro lidi s jiným nastavením nenormální?
Celý život se kroutí a snaží napasovat do kabátu, do kterého se prostě nevejdou, a do bot, které je tlačí.
A systém říká:
snaž se víc! Tamti je také nosí a jsou spokojeni – podívej, jak se jim daří.
Nohy odřené do krve a hlava plná trýznivých myšlenek, že s nimi musí být něco špatně, když se do těch bot nevejdou.
Celý život jsme souzeni, hodnoceni, porovnáváni, sráženi a zpochybňováni.
Podle známek.
Podle výkonu.
Podle toho, jak moc zapadáme.
Jenže co když problém není v člověku – ale v těch botách?
Co když existují lidé, jejichž nervový systém funguje jinak?
Kteří slyší víc, cítí víc, vnímají víc.
Lidé, pro které může být běžný zvuk nesnesitelný, běžný den vyčerpávající a běžné prostředí zahlcující.
Ne proto, že jsou slabí.
Naopak – tato nastavení je často nutí být silnější než kdokoli jiný.
Ale proto, že jejich mozek a tělo pracují jinak.
Misofonie.
Neurodivergence.
ADHD, PDA. PAS
Vysoká citlivost…
Slova, která jsem dlouho neznala. A přesto dnes vysvětlují velkou část mého života.
Je ulevující, když člověk své celoživotní břímě dokáže pojmenovat a zjistí, že není jediný.
Ale to samo o sobě šrámy, neustálé zakopávání o klacky a pocit neustálého ohrožení neléčí.
Tento blog je o hledání odpovědí.
O životě v systému, který je nastavený na „normu“.
O tom, jaké to je, když se do ní nevejdete.
A také o tom, že někdy není potřeba se víc snažit.
Někdy je potřeba přestat si ubližovat botami, které tlačí.
Více článků najdete na: https://substack.com/@zesilimkdyzmlasknes IG: https://www.instagram.com/zivotvbotach_kteretlaci

"Když bota nesedí, přestaňme se snažit vyměnit si nohu."
